Při svých toulkách po lesích, loukách a vesnicích jsem občas potkával kříže. Zcela nečekaně se dokázaly vynořit uprostřed zlatavého obilí a v ten okamžik jsem měl pocit, jakoby mě stroj času zavál kamsi hluboko zpátky, do doby dávné, zašlé a tak bych se rád o tento zvláštní pocit s Vámi podělil.
Třeba i Vy při vašem hledání na něco podobného narazíte...
V PRŮBĚHU ROKU 2010 A V LETECH MINULÝCH...
jsme při našich cestách po širém okolí postupně objevovali tyto mementa dávných časů. Myšlenka, co s tím udělat postupně uzrávala, neboť jeden den jdete či jedete okolo křížku nebo jiného kultůrně-historického artefaktu a další den tady již není. Neexistuje. Kam se poděl? Zůstává jen uražené, poničené torzo, symbol lidského selhání a lhostejnosti k minulosti, k dědictví a práci a odkazu našich předků.
Proto slovo dalo slovo, mail vyplodil další mail... a když si najednou povšimneme krás kolem nás a pokusíme se pro ně něco málo udělat, možná zpomalíme proces, který doprovází vývoj naší společnosti. Tak jsme se rozhodli naší sérií vyhledat ty, kteří rádi takové poklady vyhledávají a kteří snad k těmto historickým skvostům také nebudou lhostejní. Sedět jen s rukama v klíně a čekat, jak to dopadne s naší budoucností díky neznalosti minulosti, to se opravdu nevyplácí!
Předposlední křížová výprava