HOVOR KŘÍŽŮ V TICHÝCH NOCÍCH

Když rozloží noc křídla svoje
přes pole, lesy, pohoří
tu kříže v kraji na rozcestích o původu svém hovoří
a noční klid je plný bájí,
jež stromům kříže povídají i lidem, kteří bdí a zbožně
povídkám dávným naslouchají.

I já vycházel v noci stmělé
hned k lesům a hned do polí,
navštívil kříže osamělé
po široširém okolí.
Pokojně plály hvězdy s výše
na kříž i na mne, v šíř i v dál
a všemu, co kříž mluvil tiše,
jsem dojat zbožně naslouchal . . .

F. X. Svoboda

 Jako houby po lesích jsou roztroušeny po našem českém venkově pamětníci různých událostí v podobě křížů, kapliček a božích muk.
Setkáváme se s nimi na veřejných silnicích,polních cestách i samotách. Převládají mezi nimi kříže vysoké, dřevěné se Spasitelem i bez Něho, železné menší i větší, s kamennými podstavci nebo bez nich, zachovalé i rezem poškozené a z podstavců již vyvrácené, s nápisy , bez nápisů - často opravované.
  Kříže se stavěly na okrajích obcí už za třicetiletí války, a to proto, aby jasně označily, že jde o katolickou vesnici. Ta pak měla větší jistotu,že nebude vypálena.
  Dalším důvodem mohlo být i pohřbení bezvěrce či neznámého – ti nesměli spočinout na oficiálním hřbitovu. Kříže se zhotovovaly nejdřív ze dřeva, pak byly nahrazeny muky kamennými. Kříže a drobné stavby vůbec, jako jsou boží muka, budovali lidé z vlastní iniciativy a až poté je církev posvětila.

O některých z nich není ani záznamu, ani pamětníka, z jakého důvodu byly na tom místě postaveny, jen tu a tam nějaký letopočet. O jiných se uchovávají mezi lidem pověsti, mnohdy navzájem si odporující, a je těžko se dopátrat pravdy. Lid je prostě přijal, aniž by byl pátral po jejich původu, a tak generace za generací nevšímavě kolem nich kráčí a tito pamětníci pozvolna podléhají zkáze.
…………………………………………………………………………………………

Serie se věnuje  křížům nejen železným, ale i dřevěným, kapličkám, božím mukám, krucifixům a smírčím křížům...
Rádi bychom vám jich pár ukázali.
Seznam již zveřejněných dalších keší najdete  v NOVINKÁCH :-)

Naším záměrem a myšlenkou této série není propagace konkrétní víry, je určena lidem jakéhokoliv vyznání či lidem bez něj, klade si za úkol spíše seznámit vás s historickými místy v našem i vašem okolí, s místy, které jsou spjaty s bohatou duchovní minulostí našeho národa, s tím krásným dědictvím věků dávných a zašlých.

Pokud vás vaše hledání posune dál i v rovině duchovní, vámi nalezený poklad může dostat i další, jinou a dosud nepoznanou dimenzi...

...jsou pamětníci dávných věků, kteří, stojíc osamoceni u polních cest a silnic, pešinek, někdy uprostřed lesů či vesnic, nás provázejí svoji přítomností po mnohá staletí...

Málokdo již ví, proč tu jsou, z jakého důvodu byly vytvořeny, jaký účel zde plnily. Stojí tu, v létě i zimě, rozpálené paprsky Slunce do žhava, jindy zase mokré od deště či zapadané vločkami sněhu. Poutníci, tůristé či běžní kolemjdoucí je míjejí, chodí okolo a možná si jich ani nepovšimnou, neotočí za nimi hlavu a nespočine na nich jejich zrak. Kdoví, zda je napadne nebo zda vubec tuší, jaký počet bezejmenných lidí kolem nich během celé jejich éry prošel a kolik ročních období se vystřídalo. Nebeští ptáci na nich usedají, zpívají a štěbetají, zub času je hlodá a oni tu stále jsou, pokud se věkem nerozpadnou nebo nepřijde človek-ničitel, který je zasáhne svým sobectvím. Mnohdy nás nečekane překvapí, když se při našem putování náhle vynoří uprostřed pole mezi zlatavými klasy a vykreslí nám ten zašlý, romantický kolorit starých dob a my se jakoby přeneseme strojem času někam hluboko, daleko zpět. Pojďte nyní i vy podniknout s námi toto cestování časem a zastavte se zde na malý okamžik, privřete své oči a nechte v mysli obživnout starý ztracený čas, kdy ještě kříže plnily svoji duchovní úlohu, pro kterou zde byly stvořeny. Vnímáte to, cítíte tu tolik odlišnou dimenzi od naší doby? Pokud ano, pak je to dobře a nyní, chcete-li, mužete si prohlédnout blíže naše stránky a pak i vyhledat schránky k těmto památným zvláštním místům a zapsat se do nich.